Krása a tradice zuberské výšivky
CO JE VYŠÍVÁNÍ
Jan Koláček (od tisa)
Rám a jemné plátno,
tenké bílé niti,
láska k přírodě,
z níž lze vykouzliti
jehlou krásné kvítí,
kouzlo poezie,
milé potěšení,
jež přes věky žije,
i když šičky není.
Bílá látka, bavlnka, jehla a rám, nesmírná trpělivost vyšívačky a její vrozený cit pro krásu, která dovede vytvořit na látce květiny našich zahrádek i polního kvítí - to je základ zuberské výšivky. V 18. století si zuberské ženy vyšívaly svůj kroj bílou lněnou nití, kterou si samy upředly a vybílily. Teprve s rozvojem průmyslu, kdy se začaly dovážet jemné tkaniny a bavlnky, začal rozmach vyšívání. Na jemných látkách se vyvinuly různé techniky zdobení - výšivky vytahovaných sítek, gatrování, mřežkování dírek, různých pavoučků, pomněnek a celá škála kvítků a kytic, ve kterých je velmi důmyslně vypracována technika střídání světla a stínů. Neprávem opomíjená a téměř zaniklá výšivka na tylu - vyšívaly se mřežky, čepce, límce, tacle na rukávcích, šátky vyvazovačky, záclony, pokrývky na stůl. Tato výšivka není tak pracná, ale je méně trvanlivá. Vyšíváním se často živily celé rodiny - nebylo výjimkou, že se jím zabývali i muži, hlavně v zimě, aby si přivydělali.
O zachování a rozvoj vyšívání v Zubří se zasloužila Marie Schobrová, která vyučovala ručním pracem na obecné škole a roku 1920 zřídila v budově Na Petrohradě soukromou školu zuberského vyšívání.
Svou intenzivní propagací doma i v zahraničí zajišťovala vyšívačkám zakázky a tím i obživu. Další ženou, která měla podíl na obrození valašského lidového vyšívání, byla Hermína Strohschneiderová. Vyučovala v pobočce zuberské školy v Rožnově p.R. a připravovala vzory pro vyšívání pokrývek k výzdobě bytu, stolního prostírání, záclon, šátečků pro chlapce a k výzdobě ženského prádla. Zapomenout nesmíme ani na současnou vyšívačku a velkou propagátorku Annu Zwillingerovou, jejíž práce byla oceněna titulem "Mistr lidové umělecké výroby" a která donedávna vedla kroužek zuberského vyšívání na základní škole. I když v současné době vyšívaček ubývá, objevují se další, kterým krása zuberské výšivky učarovala. Patří k nim např. učitelka Marie Pyrchalová či profesionální vyšívačka Jana Juřicová.
Vrchol návrhářské a vyšívačské práce ve skladbě vzoru i různorodosti vyšívacích technik můžeme vidět na vyšívaných oltářních plachtách v
kostele sv. Kateřiny
v Zubří. Každý exemplář zuberské výšivky představuje spojení kvalitního výtvarného návrhu vzoru a umělecké a řemeslné dovednosti vyšívačky. Proto i v dnešní přetechnizované době zuberské výšivky stále člověka obohacují a poskytují mu radost ze života.
brožurka Krása a tradice zuberské výšivky, vydáno 1995, rozebráno
